Halloween a my
Zeal (lord Vampyrus): Tak vás tu vítám u prvního speciálního DoubleUP-u. Halloween je jistě krásné období v roce, i když u nás v Evropě tak trochu (neprávem?) opomíjené. Co vy a Halloween? Slavíte ho? Nebo ho zcela ignorujete? Já ho nikdy nějak zvlášť nemusel, ale předposledně jsem si přece jen dal říct a dokonce si vyřezal svoji vlastní dýni a to jsem konečně pochopil, proč je to tak oblíbenej svátek.
Overwatch (lord Cthulhu): Já to neslavím. Jako napadlo mě vyřezat do dýně nějaký cool znak ze StarCraftu, ale to je moc práce. Radši si toho StarCrafta zahraju. Halloween (Dušičky) mě spíš vadí v tom, že se kolem hřbitovů nedá skoro jezdit kolik je tam aut. Jinak ten svátek ale vůbec neřeším.
Chrizofilax (bezejmenný mrtvolák): Halloween je mi naprosto cizí svátek. Když jsem byl menší, tak jsme občas vyřezali dýni strašidelný ksicht. Spíš mám ale tento svátek spojený s Dušičkama a marotonem po hřbitovech. Nově si k tomu přidávám i super slevy na Steamu. :-)
Overwatch (lord Cthulhu): To jo, já zrovna dnes ráno koupil na Steamu Resident Evil 5 ve slevě. Tak uvidíme, jestli je v tom africkém světle děsivější, než jednička a dvojka svého času.
Robotron (Já Monstrum): Americký Halloween vnímám jako takový trochu legrační svátek, strašidelný, ale přitom na úrovni našich velikonoc, kdy děti koledují a občas si vykoledují na zadek a nebo ňákou sladkost. Mám to docela rád, protože se v tu dobu točí nejlepší díly Simpsonových - Speciální Čarodějnický! Jinak u nás, jestli se nepletu jsou dušičky spíš o tom, vydat se na hřbitov a vzpomenout si na naše příbuzné, co už nejsou mezi námi.
První hrůza ve hře
Overwatch: Pokud mě pamět neklame, tak jsem se asi poprvé dost bál na PlayStationu a to u prvního Resident Evila. Na nějakou konkrétní scénu si asi nevzpomenu, spíš tak nějak obecně. Zombie všude kolem, velký, relativně opuštěný dům, cheesy intro...
Zeal: Když to vezmu od úplného začátku, tak vůbec první setkání s počítačovou hrůzou bylo ještě před koupí prvního počítače. Na stránkách Excaliburu. Na počítači to byl asi Last Half of Darkness, ve kterém byl takovej fakt strašidelnej dům, kde se potulovala různá monstra, jako upír a podobně. Pro dětskej mozeček docela síla... První skutečnej infarkt jsem ale dostal až u Quakea, kde mě neskutečně vylekal odnikud se objevivší nepřítel, a to v tak hustě atmosférické úrovni, až jsem si říkal, jestli jen to není na mě už trochu moc.
Chrizofilax: První strašidelná hra, kterou jsem hrál byl Resident Evil 2. Vzpomínám si, jak jsem nemohl v noci spát a děsil se vypuknutí zombiového armagedonu. Od té doby strašidelné hry moc nemusím. Jsem od přírody strašpytel. Poslední děsivější kousek jsem zkoušel demo Dead Space.
Overwatch: Dead Space není děsivý! :)
Robotron: Pokud neberu tu hrůzu, když jsem si v MS-DOSu náhral hru a ona nešla spustit, tak to byl určitě Alone in The Dark, který mě děsil ještě než jsem vlastnil počítač! Vážně. Nejdřív jsem četl recenzi v Excaliburu a pak dokonce jsem si přečetl i návod (z dnešního pohledu fakt magořina), no a pak když jsem už PC měl a hru si zahrál, byl jsem naprosto unešen a ustrašen tou duchařskou atmosférou a tím, že na mě za každým rohem může vybafnout strašidlo (a já už nemám životy!), že se pro mě AITD1 (ten původní), stal určitě nejstrašidelnějším hororem vůbec.
Děsivé hry, které jsme hráli
Overwatch: Já hororové hry nějak extra nevyhledávám a třeba Doom 3, nebo Dead Space za hororové hry nepovažuju. To sou jen takové laciné střílečky, kde na tebe občas něco vybafne. Dobrá je série Silent Hill, kdy mlha a praskání v rádiu umí navodit super atmosféru. Dodnes vzpomínám na takovou šílenou místnost v Silent Hill 3 v obchoďáku. Když jsi do ní vstoupil, byla normální. Jak jsi ale koukal do zrcadla, začala se pomalu měnit v hroznou freakshow. Nejdřív v zrcadle a pak i v reálu, kolem tebe. To byl pěkný hnus.
Zeal: Horrorové hry si ke mně nějakým způsobem vždy najdou cestičku. Asi proto, že jsem odjakživa fanda filmové hrůzy. Vetřelec a Věc mě ve věku okolo šesti let těžce poznamenaly - samozřejmě v dobrém smyslu slova (nebo to aspoň takto vidím já). Silent Hill 2, dokonalý psychologický horror, který se mi dostal pod pokožku a naháněcí scény s Pyramid Headem se mi zabodly až do kosti. Co dál, trojka ušla svojí atmosférou a čtyřka Silent Hillu hezkými, záchod-friendly, monstry. Výborné chvíle jsem strávil s Veil of Darkness. Mega děsivý mi přišel Perihelion, na který jsem natrefil až letos, ale jeho intro si budu pamatovat ještě pěkně dlouho. Takhle má vypadat hrůza převedená na obrazovky počítačů!
Chrizofilax: Nejděsivější hra, jakou jsem kdy hrál, byl titul Traktor Zetor. Nemohu uvěřit tomu, že se taková sračka mohla tak dobře prodávat + samozřejmě různé Disniovky, jež mi přišly poměrně brutální.
Robotron: Takže seznam? Alone in The Dark (všechny díly), Resident Evil (skoro všechny díly), Silent Hilly (zase všechny díly, kromě toho, co vyšlo na Wii), a spousta věcí mezi tim. Jo a naposled Amnesia, ta byla obzvlášť vypečená, jako strašidelná :)
Overwatch: Hele a byla nějaká hra strašidelnější nejen těma lekačkama a monstry, ale i nějak nepřímo? Abyste mě pochopili, opět budu citovat Silent Hill 3 - tam mě “děsilo” to, že velmi často byla kamera umístěna tak blbě, že jsem běžel jakoby do ní, takže sem viděl to, co je za mnou, ale ne to, co je přede mnou a kam vlastně běžím. Když k tomu přidáte to prostředí, praskání v rádiu a další věci, tak jen tyhle průchody dlouhými chodbami byly díky kameře mnohem strašidelnější. Otázkou je, jestli to byl designerský záměr, nebo prostě jen blbá kamera.
Chrizofilax: Určitě Penumbra. Docházející energie v baterce a černočerná tma dělala divy. V některých hrách je děsivá i zabugovanost. Kdo by se nebál, že mu hra spadne před tím, než si jí uloží. To ovšem většinou není záměr vývojář (tedy doufám!).
Overwatch: Jo, Penumbra (a nově Amnesia) určitě, to sou fakt horory jakože horory. Ne rádoby horory typu Dead Space. A teď mě ještě napadla jedna netradiční hra, u které jsem se celkem často lekal, nebo jsem byl ve velkém napětí - první Tomb Raider. A to jednoduše proto, že velmi často bylo ve hře hrobové ticho - žádná hudba, žádný ambient. Opuštěné hrobky, ticho... A najednou na vás něco vyskočilo. Fuj.
Zeal: Strašidelná nejen díky monstrům a lekačkám? Co takhle Dark Seed? Tam byla atmoška jako na hřbitově. Neskutečná hra s prolínáním několika realit najednou - kolikpak her, které vyšly po ní, asi ovlivnila?
Overwatch: Ty jo Dark Seed sem si chtěl vždycky zahrát, ale nějak sem se k tomu nedostal. měl sem ji na CDčku z Levelu, ale to už sem dávno ztratil. A ještě než tuhle sekci uzavřeme, tak musím jmenovat samozřejmě Vampire The Masquerade: Bloodlines (hotel!), nebo třeba Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth. To je výborná hra. Teda jen ta první polovina. Jak se pak hráč dostane ke zbraním, je z toho jen podprůměrná střílečka. Ale ta první polovina, ta je perfektní (opět hotel!).
Nejsympatičtější herní monstrum?
Chrizofilax: Určitě Vetřelec. Jsem zastánce názoru, že nebyl zlej, jen nepochopenej. Vždy se k lidem tak přítulně lýsal.
Overwatch: Rozhodně Facehugger. Takové roztomilé zvířátko, které by se taky jen pořád tulilo.
Zeal: Stoprocentně Malcolm (no, spíš na devadesát devět procent).
Robotron: Takový to roztomilý zvířátko z Eye-pet, nevim proč, ale když jsem se na to chvíli díval, myslel jsem, že z tý obrazovky vyskočí a zahryzne se mi do krku.
Nejméně děsivé monstrum nebo hra?
Chrizofilax: Určitě druhý Half-Life. Jedničku mám ve škatulce “děsivé k pos**ní”. Na to se bohužel v pokračování nepodařilo navázat. Hra to byla úžasné, ale jen jako dobrodružná střílečka. Atmosféra nebyla zdaleka tak silná a zombie působili jako cvičné terče.
Overwatch: Velkým zklamáním pro mě byl Dead Space. Takový hype a vypadalo to fakt dobře. A prvních dvacet minut i docela fajn, ale pak? Pak to byl designerský vtip a obyčejná střílečka s lacinými, rádoby strašidelnými momenty. Jen to mělo vysoké prodakšn valjůs, tak z toho byli všchni na větvi. Ještě že sem to koupil jen v nějaké uber akci na D2D za 4 Eura. Koupit to za full cenu, půjdu si hodit mašli.
Zeal: Že by mě něco urazilo natolik, že bych si to do paměti zapsal jako “vysoce trapná hra s prvky horroru”, to asi ne. Ale jako největší zklamání na poli herní hrůzy můžu označit Phantasmagorii 2. Příběh ušel, ale naštvalo mě, jakou měrou tu filmové scény byly na úkor interaktivity.
Robotron: Doom3 (haha vtip, nebo ne?)
Overwatch: Hele, Chrizo, tobě se v Half-Life 2 nelíbil ani ten Ravenwood (nebo jak se ta pasáž jmenovala)?
Chrizofilax: Děsivé to zrovna nebylo. Naštěstí je v Epizodě 1 nádherná pasáž s výtahem, která mi chuť spravila.
Overwatch: Jn, Ravenwood byl svým způsobem jen “kotouče do cirkulárky + gravity gun + zombíci = fun stuff”.
Nejvíc sexy potvora? :-)
Chrizofilax: Triss v Zaklínači byla sexy potvora a samozřejmě Bastila ve Star Wars: Kotor (nedopatřením jsem ji na konci zabil chudinku).
Overwatch: Kerrigan ze StarCraftu. Jak je na konci dvojky úplně... Ale ne, nebudu spojlerovat. :).
Zeal: Hmm, to je těžká otázka. Řekl bych, že Lula ze Sexy Empire.
Overwatch: No ta její hérečka nebyla zas tak sexy. Ale ta kreslená byla fajn. :)
Chrizofilax: Hrajte víc japonské hentai hry. Tam slečny a různá stvoření strčí Lulu do kapsy :-)
Robotron: Nariko.
Děsivý soundtrack nebo zvuk ve hře, který vám málem přivodil infarkt?
Chrizofilax: Uričtě Aliens vs Predator. To pípání radaru u mariňáka mě málem dostalo do mdlob. Povedný a děsivý soundtrack byl též v první Mafii, i když by se spíš dal trefněji označit jako silně atmosférický.
Zeal: Řinčení kovu připomínající řev nevinných obětí na mučidlech v Silent Hill hrách mi pokaždé připomene, že jsem zapomněl vypnout troubu... ehm.
Overwatch: Pípání radaru v AvP určitě ano. Jinak nejděsivější nejsou zvuky, nejděsivější je to ticho.
Robotron: Všechno v Silent Hillu... Nejlépe dvojce.
Děsivé trailery nebo CGI, které vám utkvěly v paměti?
Overwatch: Trailery na Dead Space byly super, ale že by nějaký konkrétní okamžik utkvěl v hlavě, to asi ne.
Zeal: Co se trailerů týče, jednoznačně Silent Hill 4. Toho strašně divnýho létajícího paňácu jsem z hlavy nedostal snad ještě dodnes. CGI, tam nejspíš vede Phantasmagoria.
Chrizofilax: Dost děsivé mi přišli trailery na první F.E.A.R. a pak samozřejmě různé scénky přímo v enginu hry. Do mé síně slávy se též zapsal trailer na Hellgate London.
Jak si představujeme ideální hororovou hru
Overwatch: Asi něco na způsob Amnesie, ale to je zase tak děsivé, že nehodlám dohrát ani demo, natož tak koupit si celou hru. Prostě nestřílet, téměř ničím se nebránit. Jen utíkat a bránit se nepřímo. Tak jako v první polovině Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth.
Zeal: Já bych ji nadesignoval podobně jako Dark Seed. Tj. žádné průhledné herní mechanismy, nic neříkající storyline, a zkrátka nic, co je už tolikrát provařené, že to není ani trochu zábava. Rozkázal bych upustit uzdu představivosti a aby každý z vývojářského týmu napsal slohovku na téma: “Co mě budí ze spaní.” a ty nejlepší nápady bych zapracoval do hry. V ústavu pro chorobomyslné bych pak najal “pravého” umělce a ten by pak spojil síly s Hansem Rudolfem Gigerem a to by v tom byl čert...
Chrizofilax: Speciální edice bude obsahovat náhradní nepropustné trenky. Soundtrack bude zakázán pro děsivost ve 30 státech a po dohrání vám zazvoní telefon s oznámením, že do týdne zemřete. Jo, tohle by možná stačilo k uspokojení mé strašpytelské povahy. Co se týče herních mechanismů, určite kombinace - tma, zvuky a děsivé monsrum s vyvalenýma očima.
Robotron: U který se člověk posere strachy! Ne, vážně. Horor musí umět hrát na naši fantazii, musíme se bát toho, co očekáváme, ale co nevidíme, no a pak když to přijde a třeba jen náznak.... Co vám mám povídat, zahrajte si Amnesii, nebo si přečtěte něco od Edgara Alana Poea, toho mám rád, horor je hlavně o atmosféře, ne násilí a brutalitě, to je jen koření...
0 komentářů:
Okomentovat